CO JE TAK PĚKNÉHO NA KONVERZACÍCH “Z BUBLINY VEN” (BLOG 1)

 Začali jsme spolu mluvit (a malinko mně to změnilo)​

Začnu příběhem - se Shanou ze Seattlu jsme se potkaly minulý rok na pěveckém workshopu u Prahy a zůstaly jsme v kontaktu. Na “bublinovou” výzvu Shana odepsala: ”To je krásné. S tvým dovolením se chci zúčastnit a sdílet.” o několik dní později mi poslala příběh své kamarádky, hudebnice a skladatelky Jean.


​21. ledna 2017, den po inauguraci Donalda Trumpa, se Jean zúčastnila protestního pochodu žen. A ten samý večer hrála na koncertě  a na hlavě si nechala růžovou čepici (něco růžového měli na sobě všichni účastníci pochodu). Po koncertě za ní přišla zhruba 60tiletá žena a ptala se:"Slyšela jsem, že dneska tisíce lidí pochodovalo a jsem zvědavá. Proč se bojíte Trumpa ve funkci prezidenta?" Jean začala vysvětlovat některé z jejích obav o Trumpově charakteru a jeho postojích. Dáma opakovala, že se to jen snaží pochopit, že je opravdu zvědavá ... a podělila se i o to, že i ona měla strach, když byl zvolen Obama. Obě ženy se shodly, že Trumpův zvyk používat neustále Twitter není moc dobrý. Jean poděkovala paní za otázky a za naslouchání a tak nějak se stalo, že se na konci konverzace držely za ruce. Jean píše o jejím "prvním přímém setkání s podporovatelkou Trumpa": “Cítila jsem se silnější a měla jsem pocit, že začala konverzace”.

Co fungovalo v tomto příběhu je opravdový zájem a otevřenost na straně Trumpovy voličky - neustále opakovala “jenom se to snažím pochopit”. Konverzace “z bubliny ven” mohou být velmi emocionálně napjaté, zvláště takto brzo po volbách, takže otevřenost na obou stranách je klíčová.

Na konci příběhu nejsou žádné ohňostroje, není padání si do náručí, na moc věcech se dámy neshodly (jenom na těch tweetech). Ale "rozhovor začal" a tím, že se držely za ruce, si uvědomily jedna druhou jako lidské bytosti a nikoliv jako “nepřítele”. A to je možná až dost.

Ve stejném duchu otevřel můj indický kamarád Subir diskusi se svým kolegou, který je Američan, běloch, republikán, proti imigraci, proti Obamacare, pro držení zbraní atd. Subir píše:”Kolega zpočátku váhal sdílet své názory otevřeně, ale brzy si uvědomil, že ho nechci soudit, ale chci poslouchat jeho a jeho myšlenky - a pak se otevřel. Došlo mi, jak Trump vyhrál - mnoho lidí věřilo v Trumpovy myšlenky a názory, ale otevřeně je nesdíleli. Proto se volební předpovědi tak mýlily."
Moje americká kamarádka Melodie provedla diskusi “z bubliny ven” a podělila se o své zkušenosti podle otázek v malé anketě na webu. Na otázku: “Myslíš, že se to bude lidstvu líbit? Změní to svět”? , "říká krásně:
“Možná malinko, opravdu malinko. Možná proto, že to změnilo mě.”

Nová fakta a žebřík 

Moje kamarádka Marie naťukla další užitek, který může plynout z rozhovoru “z bubliny ven”. Marie hovořila se svým strýcem o něčem, na čem se neshodnou - a to je postoj k Romům. Namísto obvyklého postoje “Já mám pravdu, ty nemáš pravdu”, si tentokrát Marie dala za cíl pochopit, odkud se berou strýcovy postoje ("rasistické" z jejího pohledu). Zjistila, že když byl na střední škole v malém českém městě, často se setkával s romskou menšinou a měl s některými Romy špatné zkušenosti. Sama musela připustit, že její postoje jsou založeny na principech a zprávách z druhé ruky. To samozřejmě neznamená, že její názory jsou špatné. Ale nové informace, které zjistila při konverzaci se strejdou, ji umožnily víc ho pochopit a dále s ním diskusi vést.

Pokud bychom použili terminologii psychologa Chrise Argyrise, dalo by se říct, že Marie začala prozkoumávat strýcův "žebřík domněnek". Žebřík popisuje způsob, kterým si všichni vybíráme data, interpretujeme je a vytváříme si domněnky a přesvědčení. Jakmile jsme o něčem přesvědčeni, vybíráme si další data, která odpovídají našemu přesvědčení (tomu se říká konfirmační zkreslení). To by mohlo vysvětlovat, proč někdy máme pocit, že žijeme na úplně jiné planetě než naši strejdové …Mám v plánu psát blog o tom, jak důležité je porozumění našim vlastním žebříkům, tak sledujte tyto stránky :-).
Jako výsledek mého novoročního mailu mi začal jeden můj český kamarád posílat odkazy na články a blogy, které čte. Protože jsme se ocitli v různých bublinách, co se postojů k islámu a uprchlíkům týče, občas mě nějaký článek “nadzvedne”. Ale celkově to je mnohem zajímavější a lepší způsob, jak trávit čas než si pořád dokola číst články z “mé bubliny”.

Takže takový mini-závěr této části - konverzace “z bubliny ven” nám umožňují zůstat v  kontaktu, zůstat propojeni s našimi strejdy anebo s cizími lidmi, kteří za námi přijdou po koncertě. A umožňují nám dozvědět se nové věci. 

A teď už musím běžet - budeme pokračovat v diskusi s mým strejdou o EU. On ji chce zrušit a já si myslím, že by ještě mohla dostat šanci. A strejda taky :-). 

---