Nejlepší motivace je ... láska (blog 3)

 Asi nejhezčí příběh na toto téma poslal Pavel. Pavel pracuje v IT a vyrostl v Rokycanech. Před pěti lety potkal Věru, úžasnou bytost ve všech směrech.

Až na to, že názory Věry a její rodiny na romskou menšinu se lišily od Pavlových. “Když jsme se seznámili a já jsem začal do Přerova dojíždět, zjistil jsem, že jakákoliv diskuse na toto téma z jejich strany připomíná holocaust. A to i u lidí vzdělaných, lidí, kterých si vážím a mám je rád.” Takže si Pavel i říkal, jestli nebude lepší vztah ukončit. 
​


Protože byl velmi motivovaný (láska! láska! láska!), nenechal se odradit. Dnes jsou s Věrou (která se mezitím stala jeho ženou) jsou schopni všímat si svých vlastních bublin a respektovat je. 

Jak na to šel? Pavel mi napsal: 
​
“Pro mě toto je především o osobní práci (sám na sobě). Když si uvědomím svůj osobní příběh, ty nevědomé proudy, které mě dnes nutí jednat, mluvit, myslet určitý způsobem, pak si všichni uvědomíme, že to samé se děje u partnerů, rodin, kamarádů, šéfů, rodin, národů, válečníků ISIS, Asadů, Putinů, Trumpů.... Koneckonců dnes si myslím, že spolu ani nemusíme souhlasit, ale je důležité si uvědomovat, proč je můj/tvůj názor jaký je a navzájem hledat věci, které nás spojují a ne ty, které nás rozdělují (ty můžeme plně respektovat - protože já prostě nestojím v "tvých botách" a nevím, kde tě tlačí…).

Těch "diskusí" jsem za 5 let, co jsme s Věrou spolu a jezdím do Přerova, zažil nespočet. Byly doby, kdy to bylo totálně výbušné téma, kterému bylo lepší se vyhnout. Jedním z problémů bylo moje “reaktivní myšlení” - jakmile se někdo vytasil se svým "přerovským" názorem, okamžitě jsem měl potřebu uvést jeho "špatný" názor na pravou míru. Takže to nutně muselo přerůst ve větší problém, hádku atd. Přitom stačí si reakci uvědomit, nereagovat hned a zbrkle, poslouchat, poslouchat a poslouchat. Druhým problémem byl nedostatek uvědomování, bdělosti - tj. neuvědomování si mé a jejich bubliny/batohu/životního příběhu. Jak jsem to pozoroval a poslouchal je, uvědomil jsem si, že jejich současný názor je tvořen dlouhodobě, jejich historií, zkušeností vlastní i folklorní tj. slyšenou. 

V současné době je situace zcela jiná. Moje žena vidí svoji bublinu (žije v Plzni, do Přerova jenom dojíždí a ten odlišný názor (moji bublinu), který konzistentně prezentuji. Já jsem si uvědomil jak svoji bublinu, tak bublinu její. Naučil jsem se její životní příběh respektovat a hledat cesty, jak i v této oblasti naše bubliny nechat splasknout. Tam, kde není střed bubliny (příběh), není ani její obal.”

---