PF 2018 a výzva k roku bez pohrdání

​Milí kamarádi, 

doufám, že pro vás rok 2018 začal dobře. V nepravidelném newsletteru "Z bubliny ven" jsou dnes tři věci - pozvánka na masopust, novoroční výzva a citát. 










1. Pozvánka na Masopust do Suchdola v sobotu 10. února.  Jedním z nejlepších způsobů, jak vyjít ze své bubliny, je potkat své sousedy. Měli jsme tento podzim u nás v ulici první sousedskou slavnost a byla to pecka - stoly na ulici, řízky, salát a téměř 100% účast. To byla akce uzavřená, naopak při masopustu se můžete s lidmi ze Suchdola (a Roztok a Únětic) veselit všichni. 

2. Výzva! Před rokem jsem vám posílala výzvu ke konverzaci "z bubliny ven" a ještě díky všem, kteří se do ní pustili. Ani tento rok si výzvu neodpustím. Ráda bych vás tedy vyzvala k roku 2018 jako "roku bez pohrdání".

Proč? Při diskusích, které vedeme v "naší bublině" často slyším (od sebe i od ostatních) pohrdání, zejména pro příznivce jiných stran. Jenže pohrdání je vskutku toxická emoce, například v manželství je to největší prediktor rozvodu. Narazila jsem na zajímavý článek o prodavačkách. Koho byste volili vy, kdybyste byli za kasou v okolí vysokých škol a měli pocit, že studenti s vámi "mluví přezíravě, mají vás za poskoky a dávají vám všemožně najevo, že jste 'póvl'?" Jak se přesvědčila Hillary Clintonová, nazývat voliče "basket of deplorables" vskutku není dobrý nápad. Není to žádná složitá úvaha - zdá se mi logické, že pokud pohrdám voličem extrémní strany  (a dávám mu to najevo - v médiích, na Facebooku, osobně), tak jenom zvyšuji pravděpodobnost, že příště bude opět volit extrémní stranu. 

Dejte mi prosím vědět, jak vám to jde (nebo nejde) a co si o tom myslíte. V prezidentské kampani se silně ozývá téma spojování a rozdělování společnosti. "Rok bez pohrdání" by mohl být takovým drobným spojovacím příspěvkem každého z nás.​

3. Citát z nové platformy Heterodox Academy od Benjamina Franklina: "Kyselá slova vám přátele nepřinesou. Na lžičku medu chytíte více much než na galon octa".

Díky za čtení, krásný rok 2018, hodně medu a málo octa všem přeje
​
Eva

P.S. Dvě doporučené knihy k tématu "bublin" vydané v roce 2017. Esej Timothyho Snydera "Tyranie: 20 lekcí z 20. století"  vyšla v češtině a trochu vás vyděsí. Provokativní analýza Davida Goodharta o rozdělené společnosti, o "somewheres" a "anywheres" je zatím jen v angličtině a donutí vás přemýšlet o druhých i o sobě.

P.P.S.Na tento blog mi napsal výbornou  reakci můj kamarád Vladimír Chrz. “Protože jsem stále ještě tak trochu „v bublině“, tak ti píšu svojí čerstvou reakci na citát touto cestou: Ty víš, že metafory jsou mým koníčkem. A při posuzování toho, jak metafory „sedí“ (fungují a působí), existuje dost jednoduchý princip. V metafoře se přenáší (projikují) představy, emoce, či určitá „logika“ z jedné oblasti do druhé. Aniž by o tom člověk musel přemýšlet a krok po kroku to rozebírat, tj. děje se to tak nějak „celostně“ a automaticky. A tady je ta zamýšlená (!!!) představová a emocionální „logika“ jasná: „sladké přitahuje více, než kyselé“. Kdyby tu působilo (přenášelo se) jen toto, byla by to metafora, které sedí, funguje, působí (tj. „neskřípe“ to v ní). Jenomže v téhle to právě trochu „skřípe“. Neboli: v té oblasti, ze které se přenáší (v teorii se jí říká „source domain“) je ještě kousek, který se nedá přehlédnout (či spíše „nepociťovat), tj. zlomyslně nám do té projekce vleze, a ten v té metafoře trochu „skřípe“. Tenhle kousek „představové a emocionální logiky“ bych nazval „chytání much na lep“. Protože moucha, kterou „chytám na lep“, není můj přítel. A „sednout někomu na lep“, to není nic moc pozitivního. Takže pane Benjamine F. za vaší „metaforickou kompetenci“ (jsou o ní mraky výzkumů) vám dávám s přihmouřenýma očima „dobrou“. Krásný den ti přeje přísný a přechytralý Vladimír

Eva: takže si trochu sypu popel na hlavu (ty metafory!). Protože v pohledu na ty “nachytané mouchy” je trochu toho pohrdání, proti kterému tenhle rok brojím. Tím se tedy ukázalo, že “rok bez pohrdání” je opravdu výzva :-).

---