Pozvánka "z bubliny ven" - co se stalo a co dál (shrnutí)

Na konci prosince 2016 a na začátku ledna 2017 jsem rozeslala svým kamarádům PFka s pozvánkou “z bubliny ven” (ano, vím, bylo to trochu drzé, novoroční přání s úkolem :-)). Spousta věcí se od té doby udála: začal rok 2017, Donald Trump se stal prezidentem, Roger Federer vyhrál Australian Open, kuna, která zastavila urychlovač částic v CERNu, byla dána do muzea, sousedovi se narodil malý oslík a tak dále. Zdá se mi bohužel, že téma "bublin" je ještě aktuálnější dnes než v roce 2016.
 

Také se stalo to, že více než 40 lidí, ze Seattlu, přes Calgary a Normandii a Londýn, Berlín, Prahu a okolí a celou cestu až do Sydney reagovalo na mé “bublinové” pozvání. Také jsem dostala spoustu povzbuzujících přání - díky moc za to (udělala jsem si z nich povzbudivý “slovní mrak” - tedy v angličtině, ale aspoň tak). 



Mnozí z vás jsou zvědaví na “závěry” z tohoto experimentu. Cílem tohoto blogu je sdílet s vámi, jak to šlo a požádat vás o nápady a rady na téma, jak by to mohlo jít dál. Je to zpráva pro akcionáře, tedy vás, kteří jste investovali energii a čas. (A co se týče materiální stránky, tak jak bylo slíbeno, láhve vína dostane Pavel, Melodie a Shana, a bublifuk každý z vás, kterého potkám).

Tak jdeme na to: pár “prvních závěrů” výzvy “z bubliny ven”


1. Když se konverzace podaří, je to poučné a zajímavé. Jean v Seattlu mluvila s příznivkyní Donalda Trumpa, moje pražská kamarádka Marie hovořila se svým strýcem o Romech a já si teď pravidelně čtu to, co mi můj pražský kamarád  posílá na téma muslimové a Evropa. Ty konverzace jsou poučné, zajímavé a plné překvapení. Více si můžete přečíst v blogu 1.

 2. Je to fakt těžké 

Vzpomínáte si ještě na výzvu s kbelíkem ledové vody, který si lidi lili na hlavu a přitom sbírali peníze pro ALS?To bylo těžké, ale zabralo to 30 vteřin. Ukazuje se, že výzva “z bubliny ven” může být ještě náročnější než kbelík studené vody. Proč je to tak složité?  

Zaprvé je pro mnohé z nás složité vůbec najít někoho z jiné “bubliny” “Neznám nikoho v rodině ani mezi kamarády, kdo má jiné názory než já. To jsou teda bubliny” napsala moje německá kamarádka Maja.

Zadruhé prostě nechceme s “druhou stranou” mluvit. Jedna z mých českých kamarádek mi napsala tiskacími písmeny: “Já s nimi prostě NECHCI MLUVIT.” Mnozí z vás se podělili o pocit, že vaše pocity a názory na “druhou stranu” jsou opravdu hluboké a těžko je budete měnit. 

Zatřetí se ukazuje, že tyto konverzace jsou velmi emocionálně náročné. Moje londýnská kamarádka Malgosia hovoří o “frustraci a zoufalství”, které tyto konverzace vyvolávají, protože se dotýkají hlubokých otázek naší identity, našich hodnot a přesvědčení. 

Více příběhů si můžete přečíst v blogu 2. 

3. Nejlepší motivací je … láska 

Asi nejdojemnější příběh vyprávěl můj kamarád Pavel. Před pěti lety potkal Věru, úžasnou bytost ve všech směrech. Až na to, že názory Věry a její  rodiny na romskou menšinu se lišily od Pavlových. “Když jsme se seznámili a já jsem začal do Přerova dojíždět, zjistil jsem, že jakákoliv diskuse na toto téma z jejich strany připomíná holocaust. A to i u lidí vzdělaných, lidí, kterých si vážím a mám je rád.” Takže si Pavel i říkal, jestli nebude lepší vztah ukončit. 

A co bylo dál? Pavel píše: “Pro mě toto je především o osobní práci (sám na sobě). Byla to cesta plná pokusů a omylů, ale stála za to!” shrnuje Pavel. 

Celý Pavlův příběh si můžete přečíst v blogu 3. 


Takže co dál?  

Mám pár nápadů, co by šlo s “bublinami” dělat dál a současně bych ráda slyšela nápady vaše. A prosím dále sdílejte vaše zkušenosti. Moje náměty jsou jednak pokračování v konverzacích (pokud je to možné), ale také o práci na sobě (kultivaci respektu k druhým a intelektuální pokory), možná transformace projektu v “přesvědčování” anebo v něco víc kolektivního než jenom jeden na jednoho, a proč ne něco digitálního nebo online? Anebo to ztvárnit v básni? Více o tom všem v blogu 4. 

Na osobnější notu - samozřejmě mi bubliny zabírají čas a energii. Jsou dny, kdy si myslím, že to je celé nesmyslné a měla bych radši věnovat čas něčemu jinému. A pak dostanu nějaký hezký email nebo telefonát od jednoho z vás anebo si něco čtu o organizacích podobnými cíli a zase se namotivuju. Tak uvidíme, kam to všechno povede. 

Srdečně zdraví Eva

---